Historie:

      Baňkování je léčebná metoda známá již od starověku.

Používala se v lázních i v domácnostech k potlačování bolestí

pohybového aparátu a mírnění vnitřních potíží. Ve své době to byl

jedinečný způsob jak odvádět z organismu jedovaté látky. V Indii

se baňkovalo pomocí bambusových rourek a staří Germáni prý

používali kravské rohy. Dnes se používají skleněné kulovité

nádobky- baňky, v nichž vzniká podtlak, který způsobuje jejich

přisátí na pokožku.

Nejčastěji používané jsou tzv.“suché baňky“ – ty se sázejí na

neporušenou pokožku. Lze jimi ale také masírovat. Po vydatném

natření olejem se přisátou baňkou jezdí podél páteře a krouží nad

citlivými místy, která se pak výrazně prokrví.

Jak baňky fungují:

      Baňky jsou skleněné kulovité nádoby, naplněné horkým

vzduchem. Ochlazením se v nich vytvoří podtlak, díky kterému se

přisají na pokožku. Do baňky je vtažena kůže i podkoží, dojde k

popraskání drobných cévek zřetelnému jako modřina. Malý výron

krve a lymfy zvýší cirkulaci krve a přívod kyslíku v okolí. Prokrvení

a okysličení kritických bodů odplaví škodliviny a opakovaně vede k

úlevě od bolesti v zádech a upraví i funkce příslušného vnitřního

orgánu.

Účinek baněk je trojí:

       mechanický, když se tělo prokrví a uvolní

       reflexní, ovlivňující vnitřní orgány

       metabolický, probudí lymfatický systém člověka, z jehož těla

se tak po další dny odplaví velké množství škodlivin